Dnešní návštěva psychiatra

Moje milé čtenářky, ano, je to tak. Chodím pravidelně k psychiatrovi. Proč? Protože jsem v posledním roce měla velmi nevšední prožitky. Zdálo se mi, že cítím, jak se cítí stromy v parku, po kterém jsem se procházela. Měla jsem pocit, že se rozplývám ve všem a vše plyne ve mně. Zní to bláznivě. Rozumím. I mně to vyděsilo. Proto ta psychiatrie. Dnes mi ale psychiatr potvrdil, že jako blázen či schizofrenik skutečně nepůsobím. Vlastně jsme si velmi příjemně popovídali. Přesto beru léky na psychotickou poruchu. Abych se neztrácela v realitě.

Co to znamená?
Ani já sama, ani můj doktor nedokážeme pořádně odpovědět. Ale jedno vím jistě, miluju svůj život, svoje děti a svého manžela. A chci s nimi být co nejvíce a být u toho pokud možno normální. Proto léky užívám, i když je moje vnitřní přesvědčení takové, že léky problém neřeší, ale jen maskují. Svůj problém momentálně nedokážu vyřešit a tak ho radši maskuji, abych mohla normálně žít.

Ženy, nebojte se toho. Někdy je prostě potřeba upustit od svých přesvědčení a dát na něčí radu. Vždy je ale potřeba důkladně zvážit, zda je ona rada s vámi v souladu či nikoli.

A hlavně, nestyďte se za to, že jste si nechaly pomoct. Když vás bolí hlava, vezmete si paralen bez problémů. A jsou pilulky, které dokáží pomoct, když vás bolí duše. Člověk se to často snaží zvládnout sám, ale někdy na to síly prostě nestačí. Není ostuda si to přiznat.