Člověk koná buď z lásky, nebo ze strachu

Jednoduchá věta, jejíž význam je obrovský. Troufám si tvrdit, že většina z nás je naučená konat spíš ze strachu – abych se neztrapnila, aby mě nepřestali mít rádi, aby si nemysleli, že jsem divná. Shrňme to,  aby mě neodmítli. Protože odmítnutí – vyloučení z tlupy – rovná se smrt. Vede to k nepříliš veselému životu, ve kterém se neustále něčeho bojíme.

Přitom, když prohlédneme a začneme konat většinou z lásky, úroveň našeho prožívání se najednou dramaticky promění. Když konáme z lásky, konáme pro radost a potěšení sebe i druhých. Náš život začne být barevnější, šťastnější a my začneme zářit.

Nejde o to přestat se bát. Strach je tu od toho, abychom přežili, takže ho v životě potřebujeme. Je ale dobré začít si uvědomovat, kdy nám jde opravdu o život a kdy se bojíme vlastně jen proto, že jsme naučení se bát. Čím častěji bude naší motivací láska, tím šťastnější a spokojenější život povedeme.

Vařme jídlo pro rodinu s myšlenkami na lásku, kterou přidáváme jako tajnou ingredienci. Uklízejme svůj domov s láskou proto, že chceme, aby nám doma bylo dobře ne proto, že bychom měli nebo proto, že se to tak dělá. Pojďme pouštět lásku, radost a potěšení do života.